Svatební a rodinná fotografka Mikayla Smazalová Plzeň a okolí, Praha

Čauky! 🫶🏻

Tak jsem se rozhodla, že si založím blog a jako první článek mi přijde nejlepší napsat to, jak to se mnou celé vlastně je. Takový úvod do mého cestování po Asii a jak je to vlastně s medicínou? :)

Usměvavý mladý pár stojí vedle sebe v letištním terminálu, oba oblečeni v sportovních mikinách, on v tyrkysové, ona v růžové, a dívají se do fotoaparátu. Vzájemně si vyjadřují podporu a předznamenávají začátek nového dobrodružství.

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu cestovat po Asii, fotit na exotických plážích, natož že bych se rozhodla opustit medicínu.. Řekla bych si, že se zbláznil. Naivní představa. Ale pak se vše nějak sešlo dohromady. Seznámila jsem se s Lukym (mým přítelem). A myšlenky na náš trip se začali postupně rýsovat. Hodně jsem se jich bála. Lákalo mě to, ale couvala jsem..

Zároveň jsem fotila víc a víc. Získala jsem práci jako editorka luxusních svateb z Ameriky, takže moje hlava vypadala asi takto: focení, editing, focení koncertů, a zas focení.. Tato práce mi hodně otevřela možnosti- jak finančně, tak získáním zkušeností (je to jako neustálý workshop zadarmo). Najednou jsem mohla pracovat z jakéhokoliv místa na světě, kdekoliv jsem chtěla. Svoboda.. Úplný opak toho, co pro mě znamenala doktořina..

Usměvavý pár objímá jeden druhého na terase s romantickým osvětlením. Stojí před svítícím růžovým obloukem, který osvětluje noční scenerii s výhledem na osvětlené město. Jejich šťastné výrazy a elegantní oblečení naznačují speciální večerní událost.

Unavená cestovatelka v růžové teplákové soupravě si odpočívá zakrytá svým batohem na podlaze letiště. V pozadí je vidět informační stojan o Lapu-Lapu Shrine s fotografií a několik rozptýlených zavazadel, což naznačuje dlouhé čekání nebo mezipřistání

Šťastná žena v černém bikinách stojí vedle vertikálně zapíchnutého modrého surfboardu na bílé písečné pláži. Modré moře a jasná obloha s měkkými bílými mraky vytvářejí idylické pozadí pro surfařskou dovolenou.

Usměvavá žena v slunečním klobouku a růžovém oblečení stojí na letištní ploše před stojícím letadlem s oranžovo-šedým trupem. Drží si klobouk a vyzařuje radostnou náladu, zřejmě se těší na nadcházející cestu.

Noční pohled z bazénu na střeše s ženou ve vodě, která se dívá na městský horizont. Dominantním prvkem je osvětlená věž a mrakodrapy s výrazným osvětlením, které obklopují bazén a vytvářejí magickou atmosféru městského nočního života.

A medicína se z mého života začínala postupně vytrácet víc a víc. Byla jsem ve 4. ročníku, takže jsem měla většinu hotovo. Avšak mě to stihlo až moc ztrápit. Začala jsem si uvědomovat, jak moc ve velkém stresu jsem. Koupila jsem si i chytré hodinky Garmin.. ty mi ukazovali, že žiju nonstop na hodnotě 100% stresu (=nejvyší úroveň, dnes mám kolem 30-40.. = což je klídek😄). Moje motivace se postupně snižovala víc a víc. Roční pauzu jsem si chtěla dát už po třeťáku, kdy jsem se furt jen učila (patologie, zkouška na 4 měsíce, 8 až 12 hodin učení denně, a to neustále dokola+ zbytek předmětů).. to zní jako šílenost, co?

Konečně jsem se rozhodla. Dokončila jsem čtvrťák. Školu na 1 rok přerušila. Hodně jsem se bála oznámení doma, ale celkem zbytečně. Podpořili mě s tím, ať tu školu dostuduju (to jsem si ještě naivně myslela, že to dám, hehe😁). Aneb vůbec jsem v sobě focení nesnažila dusit..

V říjnu jsme odletěli a začal koloběh zemí: Malajsie, Kambodža, Vietnam, Bangkok, Koh Samui, Filipíny, Indonésie… 6 měsíců cestování.

Usměvavá mladá žena ve hnědých slunečních brýlích a černých bikinách stojí na špičce malé lodi uprostřed třpytivé tyrkysové mořské vody. Její vlasy jsou sepnuté dozadu a slunce jasně svítí na modré nebi. Na noze má výrazné tetování.

Šťastná žena v tmavém tričku se širokým úsměvem na tváři drží na rameni roztomilou šedou opici, zatímco jiný opice sedí za ní na silnici v tropickém prostředí s bohatou zelení. Opice jí malý banán.

Mladý muž s přitažlivým pohledem pije kokosovou vodu skrz brčko v živé noční scéně jihovýchodní Asie. Okolo jsou rozmazané světla stánků a barevně osvětlené ulice plné místních pochoutek.

Veselý mladý pár v helmach se chystá na jízdu na motorce. Žena je v popředí a fotí selfie, zatímco muž sedí na červené motorce, oba se široce usmívají na pozadí zelené obytné oblasti.

S radostí zářící žena drží v náručí malého tygříka s pruhovanou srstí. Její úsměv a lesk v očích naznačují vzrušení a obdiv k fascinujícímu stvoření, s nímž sdílí tento nezapomenutelný okamžik.

Hodně zážitků a zjištění. Poznání velké chudoby. I luxusu. Velkoměsto. Pláže. Nádherné ostrovy. Průzračná voda. Kokos. Palmy. Pár otrav jídlem. Surfování! Smoothie misky. Zhoršené fyzické zdraví. Lokální kuchyně. Různé tradice a pověry. Jiná náboženství. Rezervace na 1. destinační svatbu ve Vietnamu. Nejúžasnější přítel, vedle kterého jen rostu a zářím. Největší podpora. Otevřenější mysl. Zajímaví lidé z celého světa. Zjištění, že škola není všechno.

A přišlo uvědomení.

NECHCI BÝT DOKTOR.

Selfie veselé ženy s krátkými kaštanovými vlasy, která se usmívá do kamery a má na sobě bílý lékařský plášť. V popředí je komická grafika Terryho Crewse v obleku, který rozpaženými rukama a slovem 'NO' opakovaným několikrát symbolizuje odmítání nebo

Jsou to moc velké struggles, nekonečný stres, a takový život mít nechci.

Medicína pro mě přestala odletem úplně existovat. Takže jsem se postupně smiřovala se svými strachy (že skončím jen s gymplem, budu živnostník, oznámení rodině- nejnáročnější část).. Mrzelo mě, že jsem do doktořiny dala šíleně moc energie. Ale změna je život. Touto cestou jsem dospěla, takže to nebylo pro nic.

V ČR jsem vše vnitřně tušila, ale dost úspěšně potlačovala.

Takhle jsem nejšťastnější. Když fotím, tak žiju.

Dlouho to vypadalo, že se usadíme dlouhodobě ve Vietnamu a do ČR se chvíli nevrátíme. Jenže s vízi je to složité.. A Česko nám postupně začalo chybět (žít v Evropě má i své velké výhody). Zároveň jsem potřebovala pocit nějaké jistoty, po opuštění školy, a to mě přimělo k návratu do ČR.

Takže: